Načítání obsahu...
Jaroslav Moravčík

Jaroslav Moravčík / Režisér / Scénář

Jaroslav Moravčík je přední slovenský choreograf a režisér. Během své kariéry spolupracoval s mnohými profesionálními tanečními a divadelními soubory, s televizí a filmem. Velkou část svého života zasvětil SĹUK-u (Slovenský ĺudový umelecký kolektív). Začínal zde jako tanečník a postupně se vypracoval až na šéfa tance a předsedu umělecké rady. Jaro Moravčík má také bohaté zkušenosti ze zahraničí, kdy po dobu sedmi let působil ve funkci šéfa baletního souboru v rakouském Morbischi. 

Momentálně pracuje jako umělec ve svobodném povolání a vede taneční skupinu Atašé, zaměřenou na produkci moderní akusticko-taneční show. 

Choreografie Jaroslava Moravčíka nesou charakteristické znaky jeho tvorby: osobitý pohybový slovník, humor, neobyčejný smysl pro rytmus, dynamiku a taneční výraz. Rád využívá rekvizity i netradiční choreografické postupy. Dokonale ovládá folklórní materiál, ale i kánon klasického a moderního tance s důrazem na rytmus.

Jaroslav Moravčík působil především na Slovensku, ale jeho stopa je nesmazatelná i v českém divadelním a filmovém prostředí. Spolupracoval s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, tvořil pro Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě, Státní operu Praha a Těšínské divadlo, se kterým se mu podařilo získat Cenu Thálie. Pracoval také jako choreograf na 360-stupňové multinacionální rockové opeře Pietro e Lucia. Podílel se na muzikálu Quo vadis a neméně významným počinem byly jeho choreografie pro film, například Fontána pro Zuzanu 2, Let čápů, Muzika, Cinka Panna a Jánošík.

Z realizace: muzikál Quo Vadis, choreografie filmů Fontána pre Zuzanu, Pietro e Lucia (multinacionální rocková opera), představení Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Cikánské kořeny/í získalo Cenu Thálie 2008, představení Těšínského divadla Báthoryčka získalo Cenu Thálie 2013, atd.

Slovy Jaroslava Moravčíka

„S rozprávkou sa v priebehu života v určitej forme stretol a stále stretáva takmer každý z nás. Ale azda najkrajšie spomienky na rozprávku sa mnohým spájajú práve s obdobím vlastného detstva. Vtedy sa k nám prihovára príbeh tak, aby nám svojim symbolickým jazykom povedal aj to, čo je slovami tak ťažko vypovedateľné. Aby v nás zanechal stopu, zasadil semienko, ktoré sa prebudí k životu v pravý čas. Ja rozprávky milujem. Veď aj moje prvé celovečerné choreografické a réžijné dielo s názvom Čertoviny, bolo určené práve deťom. Pri jej inscenovaní som sa sám premenil na dieťa ... Rozprávka pre mňa ako tvorcu ponúka priestor pre bezhraníčnú fantáziu, ale i priestor pre fantáziu diváka.“